O robotice, resp. edukační robotice se v kontextu všeobecného vzdělávání na ZŠ a SŠ mluví především ve spojení s “novou Informatikou”, tedy jako o tématu či prostředku, které úzce souvisí s rozvojem informatického myšlení (IM). Zařazení robotiky do vzdělávání může být celkem populární a mnoho škol, resp. učitelů Informatiky to také realizuje, i když to sebou nese určité náklady (především vstupní) spojené s pořízením vybraných robotických zařízení či stavebnic.
Tento článek má za cíl představit specifický přístup k využití edukační robotiky ve spojení s uměleckými obory. Takové spojení je celkem neobvyklé, i když při bližší analýze aktivit v edukační robotice by si mnoho učitelů jistě řeklo, že některé se více či méně dotýkají oblasti výtvarné, hudební či dramatické výchovy. Na propojení edukační robotiky s tématy z oblasti umění se zaměřuje mezinárodní projekt FERTILE (Artful Educational Robotics to promote Computational Thinking in a Blended Learning context), do něhož jsou zapojeni odborníci z oblasti robotiky a vzdělávání učitelů Informatiky z Řecka, Španělska, Slovenska a České Republiky.
Cílem projektu FERTILE je poskytnout podporu učitelům při navrhování a plánování výukových aktivit propojujících edukační robotiku s tématy z oblasti umění s cílem rozvíjet informatické myšlení. Snahou je využít potenciál v oblastech umění, které nabízí prostor pro rozvoj IM a jeho složek. Jedná se o řešení problémů, hledání a reprezentaci výrazových vzorů, algoritmizaci (různé postupy při tvorbě) či interpretace (dramatická výchova) pomocí robotických zařízení.
Ztvárnění divadelních postav pomocí robotické stavebnice Lego Spike Prime
Princip zamýšlených výukových aktivit je postaven na problémové metodě a dekompozici zadaného problému do dílčích problémů s přihlédnutím k tomu, zda daný dílčí problém souvisí více s problematikou edukační robotiky či spíše s oblastí příslušného uměleckého oboru. Můžeme si představit např. robota, který má být schopen dle barevného kódu přehrávat hudbu/noty. Bude tedy zapotřebí vyřešit spoustu dílčích problémů, mezi které bude patřit i to, zda přehrávat akordy či samotné tóny spojené ve vztahu ke konkrétní barvě, popř. co vše potřebujeme, abychom mohli reprodukovat určitou skladbu apod.
Předpokládá se tedy, že žáci budou řešit různé dílčí problémy jak v předmětu Informatika, tak v předmětu, který bude souviset s uměleckou či tvůrčí/kreativní složkou komplexního problému. Je tedy také žádoucí, aby jednotliví učitelé spolu nespolupracovali pouze při realizaci výuky, ale již při navrhování aktivity (v ideálním případě).
Asi může někoho napadnout, že už z hlediska samotné organizace výuky či vzájemné spolupráce učitelů ze značeně rozličných oborů (Informatika a umělecké obory) je představa realizace takových aktivit dosti problematická, ale na druhou stranu je to ideální cesta, jak hledat společné průniky vědních disciplín v aplikační rovině daných oborů, se kterou se primárně žáci setkávají na základní či střední škole.
