Aktivity uvedené v nazvu tohoto článku jsou v didaktice cizích jazyků nazývány jako řečové dovednosti. A přestože se pohled na ně s postupem času lehce vyvinul (viz článek Čerstvý pohled na komunikační řečové dovednosti (jazykové aktivity) optikou „Doplňujícího vydání“ Společného evropského referenčního rámce pro jazyky – Eduklub), jde stále o hlavní aktivity či „způsoby práce“, které by měly naplňovat jazykové hodiny, a zároveň o cílové kompetence v oblasti učení.
Nejčastěji se dělí na „produktivní“ a „receptivní“. Jako produktivní se uvádí mluvení a psaní, jako receptivní poslech a čtení. Dřívější dělení na dovednosti aktivní a pasivní se již nepoužívá, neboť neodráží realitu – i u poslechu a čtení musí být žák velmi aktivní.
Společný evropský referenční rámec pro jazyky (2001, kap. 4.4.1 a 4.4.2) v české mutaci definuje tyto dovednosti takto:
V ústním projevu (mluvení) tvoří uživatel jazyka text, který je mluvený a je přijímán jedním či více posluchači. (Dodejme, že sem patří jak samostatný projev, tak interakce)
Při činnostech spojených s písemným projevem (psaním) vytváří uživatel jazyka psaný text pro jednoho nebo více čtenářů.
Při činnostech spojených se sluchovou recepcí (s poslechem) uživatel jazyka přijímá a zpracovává mluvené informace, které pocházejí od jednoho nebo více mluvčích.
Při činnostech spojených se zrakovou recepcí (čtením) uživatel jako čtenář přijímá a zpracovává psané texty, které pocházejí od jednoho nebo více pisatelů.
K těmto vymezením dodejme snad jen to, že nemusí jít vždy o dokument „se slovy“. Plakáty, hudba, obrazy, film… to vše je v aktuálním přístupu k výuce jazyků didakticky zcela legitimní „text“, na jehož základě lze rozvíjet jazykové a komunikační kompetence žáků.
Příslušné kapitoly Rámce pak obsahují konkrétní příklady typů dokumentů spolu s příklady toho, k čemu mohou dovednosti sloužit (např. „uživatel může poslouchat proto, aby…“)
Progrese, tedy organizace aktivit vedoucích k rozvoji řečových dovedností v hodině, by měla sledovat zlaté pravidlo, které zní „od recepce k produkci“. Konkretizaci tohoto pravidla jsme se v Eduklubu věnovali zde: Koherentní hodina (nejen?) cizích jazyků – Eduklub
Každá fáze by měla mít navíc svou přípravnou (motivace, vysvětlení základní slovní zásoby, naladění na dokument) a následnou (evaluace, přechod k další dovednosti, využití „modelu“ k vlastní tvorbě) část. Nelze se věnovat pouze čtení či poslechu bez návaznosti na další aktivity.
Co se týče aktivit pro žáky, jsou dokumenty pro poslech a čtení doplněny otázkami s výběrem odpovědí, (polo)otevřenými otázkami či tvrzeními, které jsou (ne)pravdivé. V oblasti produkce je zase nutno koncipovat úkoly tak, aby šlo o komunikační aktivit s co nejbližším vztahem k reálnému sociálnímu kontextu. Nestačí tedy nechat žáky vést „telefonický rozhovor“ před třídou, vhodnější je např. to, aby si psali přes libovolný messenger či tvořili krátká videa pro ostatní žáky školy nebo pro spolupracující školu v zahraničí.
A právě písemná komunikace ve formě rychlých zpráv je jedním z důvodů, proč již rozdělení na psaní a mluvení nedává tak velký smysl, jako v minulosti. Při rychlé komunikaci jde spíše o „oralizované psaní“, navíc s užitím emotikonů… Tato „hybridní“ produkce má do budoucna jistě zajímavý didaktický potenciál, technologii pro práci s těmito dokumenty máme navíc všichni v kapse.
6 komentářů