Rozvoj informatického myšlení je možné u dětí a žáků rozvíjet již od útlého věku v mateřské školce a následně na základní i střední škole. Rozdílnosti jsou samozřejmě ve využití konkrétních prostředků vzhledem k věku, předmětu a zkušenostem žáků. Nicméně v tomto článku se budeme nejvíce zabývat typy programovacích jazyků vhodných pro žáky v různém věku. Mezi ně řadíme:
- vizuální kódy
- blokové programovací jazyky
- znakové/grafické
- textové
- textové programovací jazyky
Vizuální kódy a znakové/grafické programovací jazyky jsou vhodné pro děti předškolního věku a žáky mladšího školního věku, kteří si ještě nejsou zcela jisti v čtení nebo jim čtení dělá problémy, jsou tak limitovány a nemohou se tak přímo soustředit na samotné aktivity. Vizuální kódy jsou často spojeny s robotickými programovatelnými hračkami nebo edukační robotikou.
Bloková grafická programovatelná prostředí navazují na vizuální kódy, kde je možné již sestavit vlastní program a rozpohybovat například figurku nebo robotickou hračku. Jednodušší s méně možnostmi z hlediska algoritmických konstruktů bývají bloková grafická prostředí, která mohou žáci vyzkoušet například na Hour of Code nebo s využitím robotické hračky Edison, iRobot Root či Ozobot.
Volnější z hlediska množství aktivit i algoritmických konstruktů bývají bloková textová prostředí. Mezi nejznámější patří MakeCode nebo Scratch. I přestože mají spíše lineární vertikální uspořádání, více se blíží již reálným textovým programovacím prostředím a jazykům.
Následně mohou žáci, zejména na konci druhého stupně základní školy a na střední škole, přecházet k textovým propedeutickým programovacím jazykům. V současnosti se mezi taková využívaná textová prostředí řadí Python. Nicméně některá prostředí, např. MakeCode, umožňují přechod i do běžně využívaných programovacích jazyků jako je JavaScript. Tato prostředí již umožňují a podporují více než bloková textová prostředí nelineární způsob programování, blížící se například k objektovému programování s metodami a funkcemi. Přechod k využívaným programovacích jazyků a prostředí je tak pro žáky přirozenější.
Není však přesně dáno, kdy přecházet od jednotlivých prostředí k vyšším možnostem rozvoje algoritmického myšlení. Vše záleží na schopnostech a dovednostech dětí a žáků, jejich motivaci rozvíjet se v této oblasti, připraveným aktivitám i mentálnímu rozvoji dítěte vzhledem k věku. Je možné předpokládat, že vizuální a bloková grafická programovací prostředí je možné využít při práci s dětmi v předškolním vzdělávání a u žáků mladšího školního věku. Textová bloková prostředí se pak využívají u dětí druhého stupně základní školy a s textovými propedeutickými jazyky a prostředí nebo již běžnými programovacími jazyky se žáci potkávají na střední škole. Toto rozdělení je však spíše intuitivní a vždy je nutné přihlédnout i k typu školy a kompetencím žáků.
