Objevování neboli „umění objevovat“ (z řečtiny heuristika) je metodologický přístup, jímž se objevuje nové poznání na základě uvědomění si existence určitých pravidelností, které dosud nebyly ověřeny. Cílem heuristiky je objevování a používání metod a pravidel vedoucích k novým objevům. Autorem prvních heuristických pravidel byl DESCARTES – a dalších – LEIBNITZ. Dodnes však neexistují všeobecně uznávané heuristické metody (popř. techniky), proto se spíše hovoří o tzv. heuristických funkcích (Hellberg a Bílek, 2004):
- stimulační funkce, založená na prostředcích povzbuzujících žáka k badatelskému a tvůrčímu učení se. Uvědomění si problémové situace, tj. skutečného poznání o svém vlastním nepoznání, je badatel zmobilizován k hledání konkrétních cest, vedoucích k zaplnění bílých míst v získaném poznání a řešení problému,
- funkce podporující tvůrčí činnost čili proces řešení problémů. Používání heuristických prostředků rovněž umožňuje řídit práci žáka (badatele), aby tvůrčím a racionálním způsobem hledal řešení daného problému.
Nejčastěji používaným heuristickým prostředkem v této etapě jsou heuristické ukazatele (heuristiky), poskytované poznávajícím subjektům učitelem, a to v podobě otázek a doporučení, např.:
- Uvědomte si, co znamená …. nebo na čem se zakládá …
- Porovnejte tento případ s …, nebylo by zde možné použít analogii? (vytvářet závěry, předvídat na základě analogie).
- Připomeňte si, co již víte o tomto tématu? (Přečtěte si odpovídající kapitolu v učebnici.)
- Podívejte se na tento obrázek (schéma, část videozáznamu apod.). Nehodí se z toho něco k řešení vašeho úkolu?
- Máme zde různé skleněné stavebnicové díly, nehodily by se k sestavení aparatury?
- Co budete potřebovat k realizaci vámi navrženého modelu?
S pojmem heuristiky je těsně spojen heuristický výklad nebo heuristický rozhovor, který má charakter pravděpodobnostního postupu. Jeho cílem je myšlenková podpora určitého řešení daného problému. Nejde zde o poskytnutí hotové odpovědi, spíše o posouzení dané odpovědi, jako užitečného prostředku v etapě hledání toho, co je třeba zdůvodnit, dokázat. Heuristický výklad je často výsledkem konkluze, která má svůj původ v analogii. Není to ale jedno a totéž jako exaktní zdůvodnění správnosti řešení dané problémové úlohy (Hellberg a Bílek, 2004).
Zielencová (2012) rozlišuje pro potřeby výuky tzv. malou a velkou heuristickou metodu. „Malou“ či dialogickou metodu (metoda otázek a odpovědí) charakterizuje jako dialog mezi učitelem a žákem, kde otázky klade učitel a žák na ně odpovídá, a tak učitel usměrňuje žákův postup objevování do malých kroků. Při „velké“ heuristické metodě zpracovává žák samostatně větší celky, a i on sám klade otázky, pozoruje, shromažďuje a třídí data, provádí měření a experimenty, hledá důkazy, srovnává data i postupy jejich dosažení aj. V krajním případě může svůj proces objevování žák řídit zcela samostatně.
Objevování neboli heuristické postupy ve školních podmínkách vyžadují pečlivou přípravu učitele i žáků, výběr vhodného tématu i potřebné materiální zabezpečení. Pak je možné formulovat jejich značné výhody (upraveno dle Zielencová, 2012):
- motivují žáky něco nového objevit, zjistit nebo potvrdit samostatnou činností, vlastním přispěním,
- často vedou k hlubšímu pochopení učiva, k odhalení souvislostí s dosavadními znalostmi a zkušenostmi žáka,
- získané znalosti nejsou tak „mozaikovité“, jsou více integrované, představují souvislejší obraz,
- nutí žáky k zapojení vyšších myšlenkových operací jako je analýza, syntéza, hodnocení,
- žáci se učí identifikovat problém, formulovat otázky a hypotézy jako jejich zdůvodněné předpokládané odpovědi (v hypotézách nejde o „hádání“),
- žáci musí hledat vhodné strategie řešení, navrhovat experimenty, shromažďovat, třídit a srovnávat data,
- učení je realizováno vlastní konstrukcí znalostí žáků bez povrchního memorování.
Na druhou stranu je třeba připomenout i možné nevýhody školního objevování: časová náročnost (zejména pokud je vedena s malými zkušenostmi učitele); problematické využití objevování v případě, že se žáci nemají o co opřít nebo v tématech založených jen na faktech; výhradní použití heuristické metody zabraňuje schopnosti zvládat i jiné metody učení; učitel může vnucovat žákům otázky a úlohy, které jsou jim cizí, nepřirozené a umělé, včetně využívání tzv. sugestivních otázek apod.
Zdroje
Hellberg, J., Bílek, M. Experimentální řešení problémových úloh v chemii. Hradec Králové: PdF UHK, 2004.
Zielencová, P. Objevování ve škole – heuristická metoda výuky. Doplňkový text k předmětu Pedagogika ve studiu učitelství na MFF UK. Praha: MFF UK, 2012.
