Kladení otevřených otázek

Veronika Laufková

Kladení otevřených otázek je jedna z dalších technik zjišťování aktuálního stavu porozumění žáků (souhrnný text o technikách zjišťování aktuálního stavu porozumění žáků je k dispozici zde), která učitelům pomůže zjistit aktuální stav vědomostí či dovedností žáků. Otevřené otázky lze využít také pro rozvoj sebehodnocení žáků či jako zpětnou vazbu pro učitele ve fázi reflexe formou propustek/exitek.

Pokládání vhodných otázek žákům patří mezi klíčové didaktické dovednosti učitele. Výzkumně bylo prokázáno, že se jedná o velice účinnou strategii podporující učení (Marzano, Gaddy, Dean, 2000).

„Dobrá“ otevřená otázka je taková, která je promyšlená a vztahuje se k cíli aktivity, hodiny, tematického celku aj. Formulována by měla být jasně, srozumitelně (pro žáky daného věku), jednoznačně a konkrétně a nenaznačovat správnou odpověď.

Otevřené otázky poskytují možnost jednak mířit do nižších pater kognitivní náročnosti (např. zapamatování faktů), tak podněcovat a rozvíjet žákovo myšlení a mířit do vyšších pater kognitivní náročnosti. K tomu nám může pomoci typologie otázek založená na taxonomii vzdělávacích cílů, podrobněji zde.

Fisher (2011) doporučuje povzbuzovat žáky, aby se více ptali, a oceňovat otázky stejně jako odpovědi, např. Co si myslíte? Jak to víte? Proč si to myslíte? Je ještě nějaký jiný způsob? A co když …? Co myslíte, že se stane teď? Čím jsou podobné / odlišné? Může být někdy oprávněné krást/lhát? Kdyby ses znovu narodil, chtěl bys být housenkou? Dobrá otázka totiž vyvolává neklid v mysli, provokuje myšlení, hledá vysvětlení. Hattie (2012) dodává, že pokládání otázek na vyšší kognitivní úrovni jsou schopni žáci tehdy, pokud mají základní znalosti a dovednosti. 

Od žáků bychom měli požadovat promyšlené odpovědi, což předpokládá, že jim dopřejeme dostatečný čas na promyšlení odpovědi a nespěcháme s jejich hodnocením. Využít lze například techniku „no hands up“/mysli – prober s partnerem – vyslov přede všemi/špachtličky/losovátka (viz článek)

Otevřené otázky nám slouží také k rozvoji sebehodnocení žáků (podrobněji zde). Právě formulace odpovědí (ústně i písemně) na otevřenou otázku je pro žáky nejsložitější.

Může se jednat o sebereflexi pozitivní emoce, např.:

  • Co tě dnes nejvíce potěšilo?
  • Z čeho jsi měl/a při práci radost?
  • Potřeboval/a jsi od někoho pomoci?
  • Co se ti podařilo?
  • Co pro tebe bylo dnes nové?
  • Komu jsi dnes pomohl/a?

negativní emoce:

  • Bylo něco, co jsi nezvládl/a? Proč?
  • Co ti dělalo starosti?
  • Co bys příště udělal/a jinak? Proč?
  • Je něco, co jsi mohl/a udělat lépe?
  • Co příště zkusíš udělat jinak?

Nebo vést k hlubšímu zamyšlení ve vztahu k učení, např.

 ·  Jak se ti dnes pracovalo?

·  Co nového ses dnes naučil/a?

·  Co ses dnes dozvěděl/a?

·  Co by ses ještě chtěl/a dozvědět?

·  Co pro tebe bylo dnes nejzajímavější?

·  Co ti dalo největší práci?

·  Co by tě ještě zajímalo?

·  Co bys potřeboval/a, aby se Ti pracovalo lépe?

·  Co bys kamarádovi poradil/a pro příště?

·  Co tě nejvíce zaujalo?

·  Co tě nejvíce překvapilo?

·  Čím si nejsi stále jistý/a?

·  Co by sis ještě rád zopakoval/a?

·  Jak jsi spokojený/á se svým dnešním výtvorem?

·  Jak se ti dnes pracovalo ve skupině?

·  Co bys změnil/a?

·  Co bys příště udělal/a jinak?

Velmi rychlý způsob získávání zpětné vazby vyvinul spolek Job inovace – a to tzv. reflektivní minutovky – ty si lze stáhnout jak v pdf, tak v prezentaci – sloužit by měly zejména žákům k reflexi toho, co se naučili.

Komplexnější jsou potom reflektivní karty – uplatní se zejména ve výuce na 2. stupni ZŠ a SŠ, event. ve sborovně, při sdílení mezi kolegy, či reflektivní karty pro výuku v anglickém a francouzském jazyce.

Celou řadu dalších technik a rad pro formulaci tzv. klíčových otázek uvádí Wiliam a Leahyová (2016) v kapitole o Strategii 2 – Organizování efektivní třídní diskuze, aktivit a zadávání úloh.

Odkazovaná literatura:

FISHER, Robert. Učíme děti myslet a učit se: praktický průvodce strategiemi vyučování. Přeložil Karel BALCAR. Praha: Pedagogická praxe (Portál), 2011.

HATTIE, John. Visible learning for teachers: maximizing impact on learning. London: Routledge, 2012.

MARZANO, Robert, GADDY, Barbara a DEAN, Ceri. What works in clasroom instruction. Aurora: MCREL, 2000.

WILIAM, Dylan a LEAHY, Siobhán. Zavádění formativního hodnocení: praktické techniky pro základní a střední školy. 2. revidované vyd. Praha: ve spolupráci s nakladatelstvím Martina Romana a projektem Čtení pomáhá: EDUkační LABoratoř, 2016.

Sdílet na Facebook
Sdílet na Twitter

Vybrali jsme pro Vás

Související

Přejít nahoru