iž několik desetiletí psychologové diskutují, jaké kvality jsou u člověka vrozené a jaké naučené. Tyto teorie v odborné literatuře najdeme pod pojmy nature vs. nurture (příroda versus výchova). Tento akademický pohled se ale přenáší i do běžné reality školní třídy. Často můžeme od žáků slyšet, že „na to nemají buňky“, „nikomu z rodiny tenhle předmět nešel“, nebo že „se to nikdy nenaučí“. Tyto věty odkazují na vrozenost.
Pokud věříme, že naše vlastnosti, inteligenci, nadání na konkrétní předmět jsou vrozené, chováme se v těchto oblastech konkrétním způsobem. Pokud si Anička bude myslet, že je hloupá dejme tomu na fyziku, bude se obávat špatné známky. Důvod je jednoduchý. Když dostane špatnou známku, potvrdí jí to, že je hloupá. Kvůli tomuto postoji Anička nebude vyhledávat složité úkoly, vyhne se problematickým úkolům, kde je potřeba více času na řešení. Proč by ztrácela čas něčím, co jí stejně nejde? Radši bude věnovat čas něčemu, co ji jde a co ji baví. Pokud v testu napíše něco špatně, obává se toho, co jí na to řekne učitelka. Bojí se, že toho udělala šatně daleko více. Když jí paní učitelka dá druhý pokus, Anička ho nevyužije. Proč by to dělala, vždyť ji fyzika nejde! Tohle vše ale neznamená, že má Anička z fyziky špatné známky. O Aničce můžeme říci, že má fixní nastavení mysli.
Pro žáky s fixním nastavením mysli může být každá situace o tom, zda uspějí, nebo něco nezvládnou. Pokud uspějí, jsou dobří. Pokud neuspějí, jsou hloupí, nezaslouží si dobré známky, nikam to nedotáhnout. Tito žáci se snaží sami sebe přesvědčit, že na něco mají. Za „něco“ si můžeme dosadit dosadit jakýkoliv školní předmět, ale i oblast koníčků a vztahů.
Pojďme se podívat na její spolužačku Báru. Bára si myslí, že fyzika jí zatím tolik nejde, ale pokud se bude snažit a věnovat tomuto předmětu čas, tak se zlepší. Věří, že snaha se vyplatí. Když se jednou učila na test, dostala z něho trojku. Kouknula se na test znovu a po chvíli zkoumání ji bylo jasné, kde udělala chybu. Výsledek testu vzala jako informaci, kde se zlepšit, co se ještě musí naučit. Bára má růstové myšlení.
Žáci s růstovým nastavením mysli věří, že pokud něčemu věnují čas, zlepší se. Přijímají zpětnou vazbu, učí se od ostatních, snaží se zlepšovat. Pokud se setkají s problémem, pokouší se najít jiné řešení. Nevyhýbají se ani složitým úkolům, protože věří, že výzvy je posunou dále. Neobávají se udělat chybu, což je podporuje v učebním procesu.
Růstové myšlení způsobuje, že věříme ve změnu. Nejedná se však o naivitu. Víme, že ne každý žák se fyziku naučí na úroveň Einsteina, že ne z každého, kdo zkouší hrát na hudební nástroj, bude Mozart. Růstové myšlení umožňuje zlepšit se, využít svůj potenciál.
Graf: Růstové myšlení a výsledek ve čtenářské gramotnosti
Růstovým myšlením se zabývala i Česká školní inspekce. Vydala sekundární analýzu testu PISA z roku 2018, které zkoumaly čtenářskou gramotnost. Růstové myšlení bylo měřeno otázkou „Tvoje inteligence je něco, co na sobě nemůžeš příliš změnit.“
Růstové myšlení má podle zprávy ČSI 52 % českých žáků, což je v rámci zemí OECD pod průměrem. O něco běžnější je růstové nastavení mysli u dívek.
Žáci s růstovým nastavením mysli disponují vyšší motivací ke zvládání úkolů, vyšší sebedůvěrou. Škola má pro ně vyšší hodnotu a méně se obávají selhání. Není překvapením, že tito žáci dosahují lepších vzdělávacích výsledků než žáci s fixním nastavením mysli. Tento rozdíl je tím větší, čím větší podporu od svých učitelů žáci dostávají.
Jak podporovat růstové nastavení mysli
V rozvoji růstového nastavení mysli mají velkou roli učitelé a to především u sociálně-ekonomicky znevýhodněných žáků. Role učitele spočívá ve vytvoření učebního klimatu, ve kterém žáci mohou experimentovat a obdrží konstruktivní zpětnou vazbu.
Muenks at al. (2021) popsali 4 oblasti učitelského jednání podporující růstové myšlení:
1. explicitní zpráva všem žákům, že se mohou zlepšit a v něčem uspět. V tomto ohledu nelze nezmínit, že je důležité, aby samotný učitel u sebe pěstoval růstové nastavení mysli a věřil, že všichni žáci se mohou zlepšit. Ne pouze ti nejlepší a motivovaní, ale všichni.
2. poskytování příležitosti pro zkoušení nových záležitostí a postupů – pokud všichni žáci nesplní cíle hodiny, učitel použije jiný postup a materiály (lze odkázat na responzivní pedagogiku),
3. zpětná vazba, reakce na problémy, zmatky a špatné výkony – motivování žáků a poukazování na „JEŠTĚ ti to nejde“.
4. hodnota, kterou učitelé přisuzují škole a rozvoji žáků. Důležitý je přístup učitelů, vzbuzování důvěry v tom, že svým žákům pomohou.
