Smysluplná a funkční integrace nástrojů ICT do výuky – model SAMR
Většina z učitelů, kteří se rozhodnou (nebo jsou donuceni okolnostmi) používat nástroje webu 2.0 či jiné pomocníky z oblasti ICT, dospějí po čase do stavu jisté rutiny. Nástroj je používán víceméně stále stejně, postupně ztrácí svůj motivační efekt pro žáky a časem se zdá, že nic nového nepřináší. To může vést ke ztrátě motivace jej používat. Postupně tak učitelé objevují a opouští jednotlivé nástroje, což někdy může obecně vést ke snižující se motivaci integrovat ICT do výuky dlouhodobě.
Problém může být samozřejmě v nástroji samotném. Neexistují žádné samospasné „tools“, které fungují bez pedagogické a didaktické invence. Stejně tak ale může jít o chybu v integraci těchto nástrojů do výuky, hledání jejich smyslu či toho, v čem nám vlastně mohou být didakticky k dobru.
A právě problém integrace nástrojů ICT řeší model SAMR, který publikoval americký autor Rubén R. Puentedura v prvním desetiletí tohoto století. Název modelu je akronymem anglických názvů jednotlivých stupňů integrace, které jsou v hierarchickém vztahu: Substitution, Augmentation, Modification a Redefinition.
První stupeň integrace nástroje ICT do výuky spočívá v jednoduchém nahrazení (Substitution) stejné aktivity, kterou bychom ve výuce dělali bez nástroje ICT. Pokud jako příklad použijeme nástroj Padlet, šlo by o pouhé „vystavení“ prací žáků na Padletu místo toho, aby je žáci přišpendlili na nástěnku ve třídě.
Rozšíření integrace (Augmentation) je druhou fází, kdy učitel objeví další možnosti, jak nástroj využít. U Padletu by šlo např. o to, že internetovou „nástěnku“ vytvořenou tímto nástrojem lze jednoduše ukázat i rodičům žáků, sdílet ji.
Následuje změna v pedagogickém uvažování učitele (Modification). Co kdyby mohli žáci navzájem své práce hodnotit, popisovat? Co kdyby se do tohoto hodnocení zapojily i rodiny?
Posledním stádiem je úplná změna uvažování (Redefinition) o pedagogickém procesu ovlivněná funkcionalitami nástroje. V případě Padletu lze např. sdílet projektů žáků již během jejich vypracovávání, a to v reálném čase. Žáci mohou během své práce sledovat, jak ostatní postupují, učitel je může vést či průběžně hodnotit, a to jak ve škole, tak mimo ni. Jinými slovy, redefinice znamená integraci takových aktivit, které by byly bez této technologie nemožné.
Není nutné všechny nástroje dovést až do fáze redefinice. Je ale dobré si jako učitel klást otázku, na jaký stupeň integrace má nástroj potenciál, případně hledat možnosti této integrace u kolegů či v profesní komunitě.
