Mediace (v textu Společného referenčního rámce pro jazyky (SERRJ) z roku 2001 nazývaná též „zprostředkování“) je jednou za jazykových dovedností, aktivit či dokonce strategií, které SERRJ vymezuje takto (SERRJ, 2001, str. 14):
Jak z hlediska recepce, tak z hlediska produkce umožňuje písemné a/nebo ústní zprostředkování komunikaci mezi osobami, které nejsou z nějakého důvodu spolu schopny komunikovat přímo. Překlad nebo tlumočení, parafráze, shrnutí nebo záznam zprostředkovávají dalšímu účastníku komunikace přeformulování původního textu, ke kterému tento další účastník nemá přímý přístup. Mediační (zprostředkovávací) jazykové činnosti, jejichž náplní je zpracování, eventuálně přepracování původního textu, zaujímají důležité místo v běžném jazykovém fungování naší společnosti.
V SERRJ je mediaci následně věnována podkapitola kapitola 4.4.4, která konkretizuje příklady tohoto „zprostředkovávání“ pro ústní i písemnou oblast.
V „Doplňkovém vydání“ SERRJ (2018, dále SERRJ DV) jsou ale místo a význam mediace pro jazykovou výuku rozpracovány detailněji tak, aby byl využit „celý potenciál“ (SERRJ DV v AJ verzi, str. 33) této jazykové aktivity. Mediaci je v dokumentu z roku 2018 určena samostatná část s detailními deskriptory, tedy popisy jednotlivých úrovní dovednosti na ikonické škále A1-C2. Tyto evaluační tabulky nalezneme na stranách 105-131 v anglickém vydání dokumentu, neboť český překlad není v době psaní tohoto textu k dispozici (všechny překlady v tomto textu jsou tak dílem jeho autora).
Např. pro úroveň A1 je mediace vymezena takto: [Uživatel jazyka] umí používat jednoduchá slova a neverbální komunikaci, aby projevil zájem o obecný smysl komunikace. Dokáže sdělit jednoduché, předvídatelné informace z oblasti bezprostředního zájmu, které jsou uvedeny v krátkých, jednoduchých nápisech a oznámeních, na plakátech a programech.
Pro opačnou, nejvyšší úroveň C2 pak dokument nabízí toto vymezení: [Uživatel jazyka] umí zdařile a přirozeně zprostředkovávat a přebírat různé komunikační role podle potřeb účastníků komunikace a situace, umí rozpoznat nuance a implicitní informace, vést diskusi o citlivých tématech. Dokáže jasným, plynulým a dobře strukturovaným jazykem vysvětlit způsob, jakým jsou prezentovány fakta a argumenty, umí zprostředkovat hodnotící aspekty a většinu detailů. Umí poukázat na sociokulturní otázky spojené s komunikací (např. používání rejstříku, stereotypní podceňování mluvčího, ironie a sarkasmus). (Obě citace ze str. 105 SERRJ DV)
Důležité je si uvědomit, že mediace není v jazykové výuce ničím novým, nejde o objev či vnášení inovace. Jde naopak o zcela přirozenou aktivitu, které dokument SERRJ DV pouze věnuje více prostoru a popisuje jí detailněji. Hlavním „mediátorem“ v jazykové třídě je (ne)překvapivě sám učitel, ale i žáci mezi sebou či vůči sobě samým zprostředkovávají informace, mediace jim slouží k realizaci komunikačních záměrů.
Konkrétně pak SERRJ DV mluví o mediaci textů, mediaci konceptů a mediaci komunikace.
Mezi mediaci textů patří např. propojování specifických informací v textu, psaní si poznámek na základě přednášky, resumé, kritika kreativních textů, ale i překlad.
Mediace konceptů znamená zejména zajištění skupinové práce a interakce.
Mediace komunikace pak má za cíl úspěšnou komunikaci mezi různými kulturami ve formálních i neformálních situacích.
Mezi mediační strategie SERRJ DV uvádí např. propojování předchozích a nových poznatků, přizpůsobení jazyka situaci, zjednodušení obtížného textu apod. Mediace tedy není žádným složitým či abstraktním pojmem. SERRJ DV uvádí zcela konkrétní a v jazykové výuce přirozeně existující situace a dovednosti. Pokud se na ni chceme podívat jinak, stačí si ji nahradit synonymy: pomoc, podpora, intervence
