Ne všechny hodiny jsou skvělé.
Některé hodiny chce člověk jenom se ctí dokončit a využít ten čas nějak dobře. Někdy to je způsobeno vnějšími okolnostmi: zrovna venku sněží, svítí slunce, je po prázdninách nebo všechno dohromady.
Pro tyto účely mám zásobník „záchranných aktivit“. První z nich najdete ve starším příspěvku.
Druhou z nich je „čtverec“. Určitě tuhle metodu budete znát pod nějakým jiným a třeba chytřejším názvem.
Pointa je, že rozdělím třídy na 4 (ideálně) stejně velké skupiny, dám 4 papíry (klidně A3) a postupné zadání čtyř fází. První fáze ještě vyžaduje učitelskou přípravu – nachystat zdroje – v tom lepším případě 4 různé a tím si můžeme rozsekat větší tematicky celek na menší.
V případě čistého pedagogického zoufalství je možné využít jeden a ten samý zdroj. V první fázi mají žáci za úkol shrnout tento zdroj a napsat o něm vlastními slovy.
Pak se žáci protočí, každá skupina přichází k druhému papíru a přichází fáze dvě.Zde mají žáci za úkol z vytvořeného shrnutí připravit 3-5 (dle libosti) otázek. Mohou samozřejmě přidat něco ze svých hlav, trochu tím pak ostatním zkomplikují fázi třetí.
V té je totiž (skupiny se opět protočí) úkolem odpovědět na otázky – s využitím vlastních hlav a poskytnutého shrnutí.
A co ta čtvrtá fáze? No přeci reflexe! Seznámení se se čtvrtým tématem, zhodnocení předchozí práce (sebe a ostatních skupin) a shrnutí toho, co jsme se dozvěděli nového.
Proč tuhle aktivitu rád zařazuji? Dá se tím vytvářet několik žákovských rutin, vedeme tím k analýze a interpretaci textu a zároveň vytváříme něco pro ostatní. Tedy, touto záchrannou aktivitou zlehka našlapujeme po Bloomově taxonomii vzděláních cílů směrem nahoru.
Z mojí zkušenosti vyplývá, že touhle aktivitou můžeme začít, pokud chceme vést žáky k jednoduché skupinové práci. Jasně časově ohraničené a vymezené úkoly tomu docela pomáhají.
