Čtení
Čtení či porozumění psanému textu je receptivní řečová či komunikační aktivita založená na tištěných/textových dokumentech. Aktuálně se ale čtení chápe šířeji než jen „setkávání se s písmeny“. Cílem je „porozumět“ dokumentu, který obsahuje vizuální informaci. Mimo textu v užším významu (slova, věty, odstavce…) může jít i o obrázky, grafické uspořádání, barevnost apod. Pro každou úroveň jazyka existují „typické“ texty. Jejich komplexita se zvyšuje spolu s úrovní jazyka, obecně ale platí, že stejný dokument může být použit i pro více úrovní. Vždy totiž záleží na úkolech (otázkách), které s konkrétním textem spojíme. Výhoda čtení spočívá v tom, že je založena na statických dokumentech. Čtenář se tedy může (a někdy i musí) v dokumentu vracet, číst „nelineárně“, zkoumat ho, přeskakovat, hledat pouze klíčové informace a prvky, např. obrázky. Aktivity spojené se čtením jsou nejčastěji označené grafickým znázorněním textu (stránka, písmena…). Více o propojení jednotlivých řečových dovedností v hodině zde: Čteme, píšeme, mluvíme a posloucháme… aneb komunikujeme v cizích jazycích –…
Čteme, píšeme, mluvíme a posloucháme… aneb komunikujeme v cizích jazycích
Aktivity uvedené v nazvu tohoto článku jsou v didaktice cizích jazyků nazývány jako řečové dovednosti. A přestože se pohled na ně s postupem času lehce vyvinul (viz článek Čerstvý pohled na komunikační řečové dovednosti (jazykové aktivity) optikou „Doplňujícího vydání“ Společného evropského referenčního rámce pro jazyky – Eduklub), jde stále o hlavní aktivity či „způsoby práce“, které by měly naplňovat jazykové hodiny, a zároveň o cílové kompetence v oblasti učení. Nejčastěji se dělí na „produktivní“ a „receptivní“. Jako produktivní se uvádí mluvení a psaní, jako receptivní poslech a čtení. Dřívější dělení na dovednosti aktivní a pasivní se již nepoužívá, neboť neodráží realitu – i u poslechu a čtení musí být žák velmi aktivní. Společný evropský referenční rámec pro jazyky (2001, kap. 4.4.1 a 4.4.2) v české mutaci definuje tyto dovednosti takto: V ústním projevu (mluvení) tvoří uživatel jazyka text, který je mluvený a je přijímán jedním či více posluchači. (Dodejme, že sem patří jak samostatný projev, tak…