ATLAS.MAPY.CZ jako odrazový můstek pro mezipředmětové vztahy
Pokud ve své výuce rádi propojujete různá témata a neradi zůstáváte jenom ve své škatulce, je Atlas od Mapy.cz skvělým nástrojem pro výuku v souvislostech, ale také pro vlastní bádání žáků. Jedná se o online nástroj, se kterým se dostanete po celém světě, a přitom můžete zůstat ve třídě. A co líp, děti se díky němu naučí mnoho užitečného. Kromě toho, že funguje stejně (spíš o trochu líp) než klasické tištěné mapy, nabízí i mnoho dalších funkcí, které z něj dělají skvělou vzdělávací pomůcku Jedná se o tzv. indexy (nebo tematické mapy), které umožní prozkoumávat různé netušené detaily a informace o dané lokalitě a o celém světě. Osobně je moc rád používám pro mezipředmětové vztahy a také pro rozšíření pohledu mimo všední kritéria. Využívám ho tak ve výuce dějepisu, přírodopisu a v dalších předmětech. Mezi zajímavé indexy patří (kromě těch očekávatelných) úroveň demokracie, míra svobody, Big Mac index (kolik stojí v dané zemi…
Objevování
Objevování neboli „umění objevovat“ (z řečtiny heuristika) je metodologický přístup, jímž se objevuje nové poznání na základě uvědomění si existence určitých pravidelností, které dosud nebyly ověřeny. Cílem heuristiky je objevování a používání metod a pravidel vedoucích k novým objevům. Autorem prvních heuristických pravidel byl DESCARTES – a dalších – LEIBNITZ. Dodnes však neexistují všeobecně uznávané heuristické metody (popř. techniky), proto se spíše hovoří o tzv. heuristických funkcích (Hellberg a Bílek, 2004): Nejčastěji používaným heuristickým prostředkem v této etapě jsou heuristické ukazatele (heuristiky), poskytované poznávajícím subjektům učitelem, a to v podobě otázek a doporučení, např.: S pojmem heuristiky je těsně spojen heuristický výklad nebo heuristický rozhovor, který má charakter pravděpodobnostního postupu. Jeho cílem je myšlenková podpora určitého řešení daného problému. Nejde zde o poskytnutí hotové odpovědi, spíše o posouzení dané odpovědi, jako užitečného prostředku v etapě hledání toho, co je třeba zdůvodnit, dokázat. Heuristický výklad je často výsledkem konkluze, která má svůj původ v analogii. Není to…
Simulace
Reálné životní prostředí před nás staví stále více prvků tzv. virtuálních prostředí, virtuálních světů apod. Pojem virtuálního prostředí je spojován s komunikací prostřednictvím počítačových technologií, s komunikací simulovanou (simulated), zprostředkovanou (remoted) nebo rozšířenou (extended). Virtuální komunikace tak bývá definovaná jako moderní technologický fenomén, prostřednictvím něhož se realizuje přenos informací, komunikace a další aktivity zprostředkované novými informačními technologiemi, při nichž obsahy, záměry či účastníci nemusí reálně existovat, mohou být zkreslené, nahrazené nebo uměle vytvořené, a to záměrně nebo nezáměrně (Bílek, 2009). Počítačové modelování a simulace jsou základem tzv. virtuálních laboratoří. Např. ve výuce chemie přicházejí v úvahu jejich aplikace jako: Virtuální laboratoř tak představuje využití tzv. appletů a jiných simulačních a animačních nástrojů k prezentaci zkoumaného předmětu nebo jevu (většinou měření nebo experimentu). Příkladem efektivního využití počítačové simulace ve výuce chemie mohou být tzv. virtuální měřící přístroje, kdy počítač generuje prostředí pro měření a prostřednictvím matematických nebo formálně-logických modelů generuje (modeluje, simuluje) i příslušný signál,…
ON-LINE EXPERIMENT
On-line experiment neboli vzdálená laboratoř či „vzdálené měření“ většinou označuje aktivity pracovišť případně jiných míst prezentujících záznamy dat, která tímto způsobem zpřístupňují vzdáleným spolupracujícím osobám přístroje a měřící systémy, které pro ně byly (buď z časových nebo finančních důvodů) jinak nedostupné. Ve většině případů se jedná o zpřístupnění průběžně snímaných dat (např. meteorologické družice, seismografy, hmotnostní spektrografy, výkonné spektrální přístroje aj.), někdy může vzdálený uživatel i ovlivňovat uspořádání měřícího systému a snímání dat podle vlastních potřeb. Takové přístupy je možné z vědeckého prostředí transformovat i do školního prostředí. Vzdálené školní měření je možné reálně vyzkoušet např. na adrese http://www.ises.info, kde je možné reálné ovládání vzdálených experimentů z dynamických WWW stránek bez jakéhokoliv speciálního programu (Lustig 2003). Experiment “Řízení výšky hladiny”, ovládaný přes internet umístěný na stránkách Interaktivního internetového laboratorního studia iSES (http://kdt-14.karlov.mff.cuni.cz) (Lustig 2003) Ze vzdálených měření je možné ve školní praxi využít data např. z on-line měření počasí (měření teploty, relativní vlhkosti,…
EXPERIMENT
Důležitým metodologickým nástrojem poznávání nejen v přírodních vědách je experiment, sloužící k ověřování předpokládaných výsledků bádání, tedy k určování pravdivosti (verifikaci) formulovaných hypotéz. Jde o metodu, při níž se zkoumají za kontrolovaných a řízených podmínek jevy reálného světa. Experiment se uskutečňuje na základě teorie, která určuje nastavení problému a interpretaci dosažených výsledků. Používají se různé druhy experimentů. Nejjednodušší je kvalitativní experiment. Jeho cílem je zjištění existence nebo neexistence určitého jevu předpokládaného v teorii. Složitější jsou kvantitativní experimenty, zahrnující měření vlastností zkoumaných jevů (Fajkus, 2005). Používá se také myšlenkový experiment, který se vztahuje k teorii a spočívá v soustavě myšlenkových operací, které se dotýkají idealizovaných objektů. Myšlenkový experiment má za úlohu vyjasnit vzájemné vztahy základních principů určité teorie prostřednictvím teoretických modelů reálných experimentálních situací (Popper, 1997). Významnou pozici má experiment v procesu objevování, kdy může přebírat různé funkce (Hellberg a Bílek, 2004): Experiment může být často i bezprostředním nástrojem řešení velkého množství různých typů problémů a lze ho realizovat podle…
Týden chemie mimo školní lavici
Katedra chemie a didaktiky chemie Pedagogické fakulty UK ve spolupráci s Gymnáziem Thomase Manna v letním semestru 2023 zrealizovali týdenní intenzivní kurz. Ten byl netradiční hned z několika důvodů: žáci běžně chemii nemají, a tak tento blok zahrnoval větší množství témat z Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia; škola není vybavena laboratoří nebo skladem chemikálií, a tak výuka probíhala na půdě UK PedF; kurz byl veden studenty, kteří tím plnili svou souvislou praxi. O události dokonce vznikla reportáž publikovaná v univerzitním časopise UK Fórum (s. 28). Tento příspěvek je stručným shrnutím a doplněním o vhled vyučujícího studentek na praxích. Z pohledu žáků gymnázia šlo o příležitost učit se v prostředí vysoké školy, zároveň vyzkoušet si některé praktické činnosti, které na jejich škole nebyly proveditelné. Ozvláštněním běžné výuky byl i fakt, že chemii se neučili v typických dvou hodinách týdně, ale absolvovali týdenní intenzivní kurz. U předmětu s tak nízkou oblíbeností hrozí jisté riziko, ovšem právě více možností na aktualizaci…
Edův čtenářský koutek – Didaktické zásady v přírodovědném vzdělávání
Publikace Didaktické zásady v přírodovědném vzdělávání s podtitulem metodická příručka pro učitele biologie, chemie, fyziky, geografie, informatiky, matematiky a lektory environmentální výchovy je unikátním počinem skupiny šestnácti československých didaktiků přírodovědných předmětů. Takto široký a názorově i oborově velmi rozmanitý tým se pod vedením docentky Kateřiny Jančaříkové rozhodl pracovat na společné publikaci, jejímž cílem je poskytnou metodickou podporu učitelům a lektorům výše zmiňovaných předmětů. Co v knize naleznete? Jak již název napovídá, autoři publikace vybrali 20 didaktický zásad, které považují za důležité pro kvalitní vedení výuky a ke každé z nich, kromě teoretického vymezení, doplnili také konkrétní příklady uplatnění ze svých oborů. Ukazuje se, že koncept didaktických zásad není mrtvým a překonaným, ale může být vhodným nástrojem pro plánování a hodnocení výuky. Autoři v úvodu ke své knize uvádějí: “Všichni učitelé chtějí „učit správně“. Někteří méně zkušení učitelé možná tápou, co to přesně znamená. Ti zkušenější to dokážou mnohdy docela dobře…
Sám „hříšník“ Exxon Mobile si vedl detailní údaje
V jednom z nejrenomovanějších časopisů, kam vědci v oblasti přírodních věd mohou publikovat – Science – vyšel v lednu zajímavý článek. Jeho abstrakt doslova uvádí: „Někteří zástupci fosilního průmyslu se po desetiletí snažili přesvědčit veřejnost, že příčinnou souvislost mezi využíváním fosilních paliv a oteplováním klimatu nelze prokázat, protože modely používané k prognózování oteplování jsou příliš nejisté. Supran et al. ukazují, že jedna z těchto fosilních společností, ExxonMobil, měla své vlastní interní modely, které předpovídaly trajektorie oteplování shodné s těmi, které předpovídaly nezávislé akademické a vládní modely. To, čemu o klimatických modelech rozuměly, tak bylo v rozporu s tím, čemu chtěli, aby veřejnost věřila.“ Kontext příspěvku Investigativní žurnalista v roce 2015 odhalil záznamy společnosti Exxon Mobile, z nichž vyplývá, že již na konci 70. let existovalo podezření, že produkty používání fosilních paliv mají vliv na skleníkový efekt a mohly by mít dramatický efekt na životní prostředí už do roku 2050. Později se objevily další dokumenty, které ukázaly,…
Výkon vs znalost
K napsání tohoto příspěvku mne inspirovala kniha Responzivní výuka od Harry Fletcher Wooda. Ve čtvrté kapitole této knihy se autor zabývá otázkou Jak poznáme, co se žáci v hodině naučili? Učitel, který chce dobře plánovat výuku, si musí nejen stanovovat cíle, ale také ověřovat jejich splnění. Zde však narážíme na jeden ze zásadních problémů a tím je odlišení výkonu a znalosti. Výkonem se rozumí dočasný výkyv v chování a vědomostech, který lze pozorovat a změřit v průběhu, nebo krátce po nabytí. Jinými slovy, pokud se se žáky v hodině něco učíme nebo procvičujeme, dojde u žáků ke zlepšení výkonu. Toto zlepšení může však být pouhou okamžitou reakcí na dané procvičování a nemusí být trvalé. Na druhou stranu znalost je trvalou změnou vědomostí. Více o povaze znalostí a dovedností se může dovědět v následujícím VIDEU. Samozřejmě si všichni přejeme podpořit nikoli krátkodobé vzedmutí výkonu, ale dlouhodé znalosti. Základní otázkou je, jak toho dosáhnout.…
Edův čtenářský koutek – Sedm mýtů o vzdělávání
Sedm mýtů o vzdělávání je nová kniha Daisy Christodoulou, která se zabývá vzdělávacími systémy zemí, které dosahují v mezinárodních hodnoceních nejlepších výsledků a vzdělávacími strategiemi, které se v těchto zemích používají. Jedná se o knihu, je do jisté míry buřičská. Dá se očekávat, že u některých vzbudí nadšení a jiní ji zase budou okamžitě odsuzovat. Přesto, anebo právě proto si ji vám dovolujeme doporučit. Je potřeba ji číst s otevřenou myslí a předkládané argumenty ihned ani nepřijímat, ani neodsuzovat, ale zamýšlet se nad nimi a nad zdroji, ze kterých autorka vychází. Jaké “mýty” autorka čtenářům předkládá? Jak již název napovídá, je jich dohromady sedm: U každého z mýtů autorka nejprve rozebírá teoretická východiska, na základě kterých by “mýtus” vytvořen, ukazuje, nakolik a jak se projevuje v praxi. Následně prezentuje argumenty, které “mýtus” vyvrací a ukazují na jeho škodlivost. Jestli stále váháte, zda si knihu pořádit, či alespoň přečíst, můžeme vám doporučit následující…